Anthony Horowitz - Škola černé magie
Davida Eliota vyloučí ze školy, čímž si podepisuje rozsudek v podobě nastoupení na novou školu Groosham Grange. Během cesty se seznamuje s Jill a Jeffreym a společně postupem času zjišťují, že škola Groosham Grange není tak úplně obyčejná.
Vše odstartuje Davidovo vyloučení ze školy. Věc, která mu změní život. Samozřejmě, tyhle věci se chlapcům stávají. Neměly by, ale stávají. Je až s překvapením, že ho jeho otec nerozcupuje přímo ve chvíli, když se tuto zprávu dozví. Místo toho se na scéně objevuje pan Kilgraw a jeho dopis, který informuje o existenci školy, jež je přímo stvořená pro Davida. A pan Eliot tuto nabídku rád přijme.
Škola černé magie začíná poklidně. Pomalu a jistě se dostáváme vpřed, kde se nám příběh již o něco více rozšiřuje o další postavy. Avšak čtete, čtete a čtete… A najednou si mnozí z vás řeknou "To je jasné, Harry Potter!". Ano, správně, je tu docela velká shoda se slavným hochem s jizvou na čele. Je totiž docela dobře možné, že J. K. Rowlingová z knihy načerpala inspiraci.
Musíme ocenit, že tato kniha se skvěle hodí pro určité situace. Například ke snadnému strávení času při dlouhém čekání u doktora, zabití volných chvil či potřebě nenáročné knihy. Náhle tedy máme pár pozitiv, jež knihu vyzdvihují. Dalším velkým plusem je, že Škola černé magie se čte opravdu velmi svižně, dobrý nápad bylo spojení obou knih do jedné, je to tak určitě lepší.
Při čtení některé pobaví, některé udiví komické situace s panem a paní Eliotovou. Tyto chvíle působí až tak ironicky, jako by byly z nějakého "animáku". Přesto alespoň nějak oživí (místy až moc) poklidnou knihu, kterou je radno brát jako odpočinkovou, dobrou pro relaxaci, pro někoho možná i uspávací.
V jednom kniha určitě nezklame - pointu to má a čtivý příběh také. Tak kde Anthony Horowitz udělal chybu? Pokud se zamyslíme, tak jde bezpochyby o skvěle napsaný děj, který by bez kritiky přijaly děti prvního stupně základní školy. U náctiletých bude potíž, zvlášť u dnešní mládeže. Ta přeci nebude číst sto devadesát stránek jen proto, aby se zbylých dvacet pět bavila jednou velkou akcí.
Je to vážně škoda, kniha měla velmi dobře našlápnuto, slibný začátek, jež přinesl naději, že čtenář nečte žádný průměr a může očekávat čtivý příběh. Z autorova způsobu psaní máte pocit, že bezpochyby ví, jak psát a kam přesně vsadit strašidelnou pasáž, při níž vám bude běhat alespoň malý mráz po zádech. Jenže Anthony Horowitz této schopnosti, jednoduše řečeno, nevyužívá. Místo toho si jde po monotónní rovné cestičce, na které sem tam překročí spadlý kmen stromu v podobě vtipné hlášky nebo, již výše zmíněné, poslední velké, akční scény. Školu černé magie, z pera Anthony Horowitze, lze chápat jako jednu ze slabších, ale to přeci neznamená, že jeho ostatní knihy jsou špatné. Každý pisálek ví, že spisovatele doprovází lepší i horší chvíle kariéry.
Závěrem: Kniha je to poutavá a čtivá, je ovšem veliká škoda, že jsme se jako čtenáři nedočkali více akce, která by tak celý příběh udělala zajímavějším. Škola černé magie se spíše hodí na odreagování, žádný skrytý motiv nebo morální poučení bych v ní nehledal. Rozhodně ji neberte jako nutné zlo nebo poslední možnost ke čtení, to ne. Existují i horší knihy a tato si takového zacházení nezaslouží, na to je ještě moc dobrá. Zkrátka a dobře, nelze očekávat od příběhu mnoho, ale každému musí být po přečtení jasné, že ubíral-li by se nějakým jiným směrem, dopadlo by to zcela jinak.
Název: Škola černé magie
Autor: Anthony Horowitz
Série: Groosham Grange #1, #2
Originál: Walker Books, 1988 & 1990
Česko: BB Art, 2011
Formát: 224 stran, hardback
Překlad: Zdeněk Hofmann