Paul Hoffman - Čtyři poslední věci
Pokračování Levé ruky boží, údajného aspiranta na to, stát se světovým bestsellerem. Jak si Paul Hoffman vedl při psaní druhého dílu, naložil s ním dobře? Je horší nebo lepší než ten první? Odpovědi na tyto otázky si nyní můžete přečíst.
Jedno musíme Paulu Hoffmanovi nechat - dokáže napsat velmi poutavý příběh (jak jsme se přesvědčili po přečtení prvního dílu), který vnesl do světa fantastiky něco nového. Něco, co dokázalo čtenáře přimět, aby knihu popadli a přečetli. Levá ruka boží se četla prakticky jedním dechem, nebylo zde moc místa, kde by se zrovna nekonal nějaký ten souboj.
Proto jistě většina čtenářů prahne po přečtení pokračování s názvem Čtyři poslední věci. Tento díl bezprostředně navazuje na ten předchozí, takže se nemusíme obávat, že se v ději ztratíme (alespoň ne tak moc).
Autor nechal základ stejný, vše se točí okolo Cala - anděla smrti neboli levé ruky boží - a ten, plný hněvu ke krásné Arbell, která ho zradila, je smířen se svým osudem. Naplno se oddává své nezáviděníhodné úloze očistit svět. V podstatě je působivé, jak Hoffman nastínil princip fungování systému vykupitelů. Dalo by se říci, že Čtyři poslední věci jsou téměř čistě psychologickou příručkou, takovou malou učebnicí, jak se lidé - v tomto případě vykupitelé a materazziové - chovají.
V knize jsou ze všech úhlů rozebírány pocity hlavních protagonistů, jejich pohnutky, myšlenky a chápání své vlastní pravdy. Máme zde pár krásných okamžiků, kdy heslo "pravda je relativní" je vskutku pravdivé (a možná tato pravda je též relativní).
Abychom zbytečně nevychvalovali, přejdeme také k negativní kritice. Nachází se zde sice pár, ale velmi důležitých věcí, které nakonec ovlivnily celkový pohled na toto dílo. Je sice dobré, že nám byl po celou dobu zprostředkován pohled na smýšlení všech hrdinů, ale na druhou stranu, téměř o ničem kniha není.
Příběhu chybí náboj, který jsme mohli zaznamenat v prvním dílu. Čtenář čte pouze o jednom velkém dlouhotrvajícím souboji, hlavně v podobě všelijakých politických a vladařských tahanic z pohledu víry. Člověka to za chvíli unudí a nebude mít chuť číst dál. Je také vážně škoda, že se vše točí okolo Cala a vykupitele Bosca. Sem tam je náznak i vedlejší dějové linie, ale ta je všehovšudy pár stránek, po kterých se opět ocitáme u Cala.
Jelikož se téměř po celou dobu nemůžeme dočkat žádného oživení, začíná příběh - spolu s dalšími zápletkami - pomalu upadat. Nejen že se čtenář mnohdy ztratí a neví, o čem vůbec čte, ale také nemá žádný důvod ve čtení pokračovat.
Čtyři poslední věci rozhodně měly potenciál být velmi luxusním pokračováním této bezpochyby dobře rozjeté série, ale Paul Hoffman si při psaní tohoto dílu vedl velice špatně.
Závěrem: Kniha mne z velké části nudila a byla nezáživná. Je to škoda, když si vezmu, že autor má dobrý nápad, který se dal rozvíjet stejně jako v předešlé knize. Na vině je každopádně také přílišná komercializace této série, možná, že by čtenáři toho tolik neočekávali. Z mé strany se jedná o propadák, neříkám však, že Hoffman nepřijde s něčím, co mi může vyrazit dech, a nejenom mně.
Název: Čtyři poslední věci
Autor: Paul Hoffman
Série: Levá ruka Boží #2
Originál: Penguin Books, 2011
Česko: Knižní klub, 2011
Formát: 416 stran, hardback
Překlad: Pavel Medek
Obálka: Peter Bergting
Tagy: Fantasy, Young Adult
> K NALEZENÍ: Bookfan
> ZDROJ(E): Knižní klub (obálka)
> NAPSÁNO PRO WEB: Bookfan
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze pro web Bookfan děkuji nakladatelství Knižní klub.