Nestárnoucí legenda se převléká do nového filmového kabátu
Legenda, na kterou oddaný čtenář fantasy sotva může zapomenout, znovu ožívá. Na podzim roku 2012, s přicházející premiérou první části Hobita, se s Tolkienem doslova roztrhl pytel - na pulty v knihkupectvích se dostavily dárkové boxy s ilustrovanými vázanými publikacemi i nová brožovaná vydání Pána prstenů a Hobita s filmovými obálkami. Pro mnoho čtenářů a fanoušků stříbrného plátna tak začíná další knižní maraton při opětovném čtení těchto kultovních románů.
Snad každý se alespoň jednou v životě setkal s jeho jménem - John Ronald Reuel Tolkien. Člověk, který bájné Středozemi vdechl život a okouzlil s ní celý svět. Nejen navýsost obratný spisovatel, ale také filolog, mytolog a univerzitní profesor v jedné osobě, jemuž každá z jeho specializací poskytla materiál k vytvoření mistrovského díla.
Na počátku stál jeden malý hobit
Hobit Bilbo Pytlík vede obyčejný a především spokojený život. Sem tam si potáhne ze své dýmky a o nic se nestrachuje. Jednoho dne však před jeho domkem projde čaroděj Gandalf, který se ho snaží zlákat na dobrodružnou výpravu. Zpohodlnělý Bilbo však odmítá a mág tak musí pomocí kouzla přivést třináct trpaslíků, jež si hobita svým způsobem oblíbí a začne považovat za rozeného lupiče.
Tak začíná Bilbovo neočekávané dobrodružství s třinácti trpaslíky. Na jeho konci stojí Osamělá hora, okupovaná drakem Šmakem, který nyní střeží poklad zakrslé rasy. Cesta to není bez překážek, je plná mytických i strašlivých bytostí, o nichž se malému hobitovi mohlo jen zdát ve snech - a ani to není jisté. Setkává se s hrozivými obry, vznešenými elfy v Roklince nebo krvežíznivými skřety. A právě ono setkání se skřety dovede Bilba až ke zlověstnému Glumovi a zlatému prstenu, jenž navždy změní budoucnost Středozemě. A až se Bilbo z této strastiplné cesty vrátí, má konečně o čem psát…
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky je kniha, která Středozem uvádí a seznamuje čtenáře s mnoha důležitými aspekty tohoto světa. A nejenom aspekty, člověk také potká řadu odlišných ras, jako jsou elfové, trpaslíci, skřeti či obři. Vstupuje do snové říše, kde se sny stávají skutečností.
Román je určený spíše pro mladší čtenáře a představuje čtivé a působivé dílo s jednoduchým jazykem, který dává prostor dívkám a chlapcům přečíst si příběh bez větších obtíží a vychutnat si jej. Autor sice děj chytře vygradoval, ale opominul to, co dospělejší čtenář většinou vyžaduje - kupříkladu psychologii postav zde vynechal a charaktery se tak stávají ploché, jen s pár základními vlastnostmi. Mohlo tomu být zejména proto, že ani sám Tolkien neočekával od Cesty tam a zase zpátky nic velkého.
I přes jakousi dětinskost, která v Hobitovi převládá, se ale jedná o propracované dílo, které nepostrádá spád a přečtou si ho bez sebemenšího zaváhání i dospělí. Vyskytuje se zde také nemálo napjatých scén, které vyústí v akční boje.
Epický třídílný román? Pán prstenů, samozřejmě
Minulost se opakuje. Stejně jako dříve Bilbo Pytlík, tak nyní musí i Frodo opustit Hobitín, svůj domov, a putovat Středozemí, zmítanou mnohočetnými bitvami a válkou, za níž může Sauronův prsten, který dává svému majiteli nepředstavitelnou moc a který má nyní Frodo u sebe. Okolnosti mladého hobita vrhají do naprostého chaosu, kde mu může pomoci jen štěstí a jeho společník Sam. Oproti Hobitovi je třídílný román Pán prstenů podstatně lepší, překonal počáteční dětskost z Hobita a pořádně to v něm vře. Příběh kypí zápletkami, zvraty a epickými souboji, které nemusí vždy skončit jen dobře. Dílo už nepůsobí tak pohádkově, ba naopak se tu v téměř reálném světě procházejí živé postavy - ne jen bytosti bez mozku, které slepě kráčejí za svým cílem.
Tolkien dobře využil strukturu Hobita, kterou upravil, částečně i pozměnil a přidal k tomu velkolepý příběh s určitým poselstvím. Téma putování tedy zůstává stejné, ale boje se změnily ve velkolepé bitvy a trpaslíky nahradili neohrožení hrdinové jdoucí za vítězstvím. Čtenář z těchto důvodů dostává do rukou dílo daleko rozměrnější než je Hobit, ať už po obsahové nebo formální stránce.
Pánu prstenů lze přisuzovat i vnitřní filozofickou podstatu, která staví na tom, že i někdo tak malý jako hobit dokáže porazit strach uvnitř sám sebe a zdolat i ty zdánlivě nepřekonatelné překážky, jež se mu staví do jeho velkolepé cesty. Ačkoli zárodek téhle myšlenky lze vysledovat i v Hobitovi.
Společenstvo Prstenu představuje jakousi bránu do Středozemě, díky níž se čtenáři musí seznámit s novou situací a poznat nový příběh. Je to kniha plná popisů a vysvětlování a snadno kvůli tomu může čtenáře uvrhnout do letargie. Dvě věže oproti tomu rozjíždějí podstatně více akčních pasáží, zvraty a boje, v nichž nebude chybět třesk mečů, svist šípů a magická síla kouzel. Návrat krále funguje jako epické zakončení série s velkolepou bitvou a srdceryvným soubojem Froda s Glumem.
Základ zvaný Silmarillion
Silmarillion sice představuje knihu, která vyšla až po Hobitovi a Pánu prstenů, ale chronologicky oba tyto romány předchází a kompletně tak vykresluje Středozemi a její historii. Příběhy jednotlivých postav zde částečně ustupují do pozadí a spíše je nahrazují faktické informace o Tolkienově snovém světě, proto by se dal Silmarillion popsat jako kronika obsahující patero příběhů. Ty nemají nijakou návaznost, fungují zcela samostatně. Mají však společný jeden základní aspekt - podrobně popisují dějiny světa Ardy, od jeho vzniku až po události, jichž se tento svět stal svědkem.
Svou strukturou a pojetím bude tento kus skládačky pro čtenáře největším oříškem k přelouskání, ale pokud se to podaří jeho nepřívětivost překonat, bude to stát za to a vše do sebe bude pěkně pasovat. Díky výskytu spousty jmen a pojmů jsou legendy Prvního věku náročné k přečtení a v mnohých pasážích nebude stačit pouhé jedno prolistování, aby člověk vše správně pochopil.
Tolkien se pomocí Silmarillionu snaží zkompletovat historii Středozemě a dodat jí úplný tvar. A daří se mu to nádherně. Arda se stvoří čtenářovi přímo před očima, načež na ni sestoupí duchovní bytosti Ainur a odehraje se i bitva o klenoty silmarily. Autor svým typickým způsobem popisuje dějinné události s jazykovou vytříbeností a okázalou grácií, kombinuje pohádkové vyprávění se stylem kronikářského výkladu historie.
Čtenáři se díky Silmarillionu rozdělí na dvě skupiny: ty, kteří si dílo oblíbí a budou ho považovat za třešničku na dortu, a ty, jež nebudou schopni překonat první část - kvůli její složitosti a občasné chaotičnosti ve jménech a pojmech. I přes velké obtíže, které lidé při zpracovávání některých věcí při prvním čtení pocítí, jedná se o úctyhodné dílo stejně Hobit a Pán prstenů.
Jak napsat románové legendy?
To, co dělá Hobita, Pána prstenů a Silmarillion z pera J. R. R. Tolkiena tak úchvatnou, působivou, čtenou a inspirující řadou, je autorův cit pro detaily. Tolkienovo líčení krajin, vystižené nálady postav či popisování jednotlivých ras a zvyků ve Středozemi, je v kombinaci s existencí propracované historie, kterou příběhy opředl, něco, z čeho si dnes spousta současných autorů bere inspiraci.
Tolkien dokázal zužitkovat svou "posedlost" jazykovědou - díky níž znal například anglosaštinu, velštinu, galštinu a mnoho dalších jazyků - a vytvořil tak dokonce dva elfí jazyky, quendarštinu a sindarštinu. Na první pohled by se mohlo zdát, že jsou tato díla klišovitá a postrádají inovaci, ale ve své době to byla právě ona, která udala tvář hrdinské fantasy. Tolkien si jako jeden z mála dokázal podmanit pole fantastiky tak, aby mu čtenáři doslova zobali z ruky a milovali jeho knihy stejně jako on sám. A tvrzení, že se jedná o dílo, které už nikdo nepřekoná, může být velice pravdivé.
Název: Pán prstenů / Hobit / Silmarillion
Autor: J.R.R. Tolkien
Originál: George Allen & Unwin, 1937 - 1977
Česko: Argo, 2012
Formát: 430 / 352 / 476 + 242 + 360 stran, paperback
Překlad: František Vrba + Stanislava Pošustová-Menšíková
Obálka: Warner Bros
> K NALEZENÍ: Fantasya
> NAPSÁNO PRO WEB: Fantasya
> RECENZNÍ VÝTISK: Za recenzní výtisk pro napsání recenze pro web Fantasya děkuji nakladatelství Argo.