Základy BBC zvládlo, zapomnělo však na detaily
Kdo alespoň nějakou chvíli šmejdí ve světě fantastiky, musel alespoň jednou slyšet jméno Neil Gaiman. A pokud ho čtenář (v tomto případě tedy posluchač) neslyšel, i tak tohoto pana spisovatele nejspíše zná - Hvězdný prach, Koralína? Á, už jsme doma. I když v případě rozhlasového zpracování od BBC neplatí to známé "na počátku bylo slovo", protože vše odstartoval stejnojmenný román, dá se říci, že dramatizace kráčí vcelku zdařile v jeho šlépějích.
Ústřední postavou je Richard Mayhew, úspěšný byznysmen, který má v tu chvíli všechno, na co pomyslí. Peníze, snoubenku, jež se profesně daří velmi dobře, a zejména mírumilovný život.
Ten se však otočí vzhůru nohama, když jednoho večera zachrání dívku jménem Door (česky Dvířka) a přivede ji k sobě do bytu. Z dívky se vyklube bytost, která není zcela ze světa lidí. Podle ní existují jednoduše dva světy - London Above (Nadlondýn), v němž žije Richard. A pak také existuje Lodon Below (neboli Podlondýn), z něhož pochází Dvířka.
Ta se stále nachází v nebezpečí, jelikož ji pronásleduje tajemná dvojice, pánové Croup a Vandemar, kteří mají úkol od svého zaměstnavatele.
Dvířka vysílá Richarda, aby k ní přivedl člověka jménem Markýz de Carabas, ten jediný jí v tuto chvíli jí dokáže pomoct. To však ještě Richard netuší, že díky tomu všemu už jeho život nikdy nebude jako dřív...
Obsazení a jejich role v příběhu
Ze začátku by bylo nejlepší seznámit se s herci a postavami, které představují. V první řadě tu máme Richarda Mayhewa, které si v této dramatizaci zahrál James McAvoy, jehož můžou lidé znát z filmů jako Wanted, X-Men: První třída nebo Trans. Následuje Door (Dvířka). Tu někteří znají z Tudorovců, zahrála si také v nových Rivalech. Markýze ztvárnil David Harewood, ten má na kontě také solidní číslo filmů a seriálů, ve kterých hrál, například Krvavý diamant nebo Doctor Who. Jako další se představuje Hunter v zastoupení Sophie Okonedo. Naposledy jsem ji spatřil ve filmu Po zániku Země.
Anděla Islingtona zastupuje další velmi zvučné jméno - Benedict Cumberbatch. Současná hvězda Velké Británie, kterou snad všichni znají jako Sherlocka. Posledním, koho by posluchač mohl znát, je Christopher Lee. Pak už tu máme pouze Croupa a Vandemara, starého Baileyho a opata.
Profily jednotlivých charakterů naleznete ZDE.
Neverwhere vs Neverwhere
Ten, kdo knihu již četl nebo si poslechl audioknihu, načtenou samotným Neilem Gaimanem, se neubrání porovnávání BBC dramatizace a knihy. Nelze se tomu divit - posluchač má již zažitou představu, jakým způsobem mluví krysy v Podlondýně, jak Dvířka otevírá nové dveře, jak úlisně a slizce mluví Croup a Vandemar. Vždy se tedy musí počítat s těmi, komu takovéto adaptace nesednou čistě ze subjektivního hlediska. Někteří se budou pohoršovat nad velkým zkrácením příběhu. Vzhledem k rozhlasovému zpracování je to sice pochopitelné a tři a půl hodiny jsou ještě stále luxusem, ale oproti audioknize to je enormní pokrácení, které se ne každému bude líbit. Dramatizace se úspěšně drží knižní předlohy. Obsahově nepřidává nic nového, pokud to není absolutně nutné, přeci jen je čtenář ochuzen o všeříkající Gaimanovy popisy, tudíž je odkázán na protagonisty, jenž musí scénu nějak zahrát. Navíc díky fantastickému žánru, do kterého Neverwhere spadá, je mnohdy dost složité posluchači něco vysvětlit pouze skrze zvukové efekty. Proto do scénáře logicky dosazují slovní dodatky, aby plně pochopil, co se zrovna děje.
Palec nahoru zaslouží také práce zvukařů, kteří si s dramatizací nepochybně nemálo vyhráli. Každý díl je jimi doslova protkaný, ale přitom jsou do nahrávky zakomponovány tak, aby posluchače nijak nerušily, což je v dnešní překombinované době umění. Efekty pak také mnohdy podkreslují jednání hlavních hrdinů, kupříkladu Carabasovo zachrčení a následné žblunknutí jeho těla do vody. Je hezké poslouchat, jak na tyto zvukové efekty dokážou herci zareagovat - konečný výsledek je pak super.
Herci a jejich výkony
Bezpochyby vůbec největším lákadlem k poslechu jsou zvučná jména herců - McAvoy, Lee a Cumberbatch. Všichni podávají velmi dobré výkony, v mnohých chvílích dokonce excelentní. Scény s andělem Islingtonem jsou prostřednictvím Cumberbatchova hlasu doslova mňamózní. Markýz de Carabas také není po herecké stránce zrovna k zahození. James McAvoy jako Richard Mayhew si nepočíná špatně, avšak má své světlé a tmavé chvilky. Nezdá se však, že by za to mohl on sám, na vině je spíše scénář. Při různých situacích, u nichž by člověk na nějaké vyjádření sotva popadal dech, se Richard Mayhew hloupě zasměje. A dělá to tak téměř pokaždé, což posluchače může šokovat i pobuřovat zároveň. Kromě těchto nesmyslných úsměšků je McAvoy perfektní Richard Mayhew. Velká herecká jména jsou také základním kamenem úrazu Neverwhere. Lidé předpokládají epickou show, té se však nedočkají. Ano, jsou tu skvělí herci, podávají dobré výkony, ale faktem je, že dramatizaci chybí nějaké kouzlo, které by posluchače přišpendlilo a donutilo ho s otevřenou pusou sednout na zadek.
Neverwhere z toho vychází dobře. Velkou roli však hrají následující věci:
1) zda posluchač již předtím Neverwhere četl a příběh zná
2) co vše od rozhlasové hry očekává
Čert vem občas chaotické situace, ty jsou přeci i v knize a i přesto ji lidi milují. Malým neúspěchem rozhlasového Neverwhere je délka, která čítá tři a půl hodiny, což děj značně urychluje a dost smrskává. I přesto je BBC dramatizace skvělým počinem, která lze doporučit jak příznivcům Gaimana, fantastiky celkově nebo i lidem, jenž jsou tímto žánrem nepolíbení.
> Profil Neverwhere na stránkách BBC Radio 4: http://www.bbc.co.uk/programmes/b01r522y
