I démonolog musí někdy bojovat s monstry uvnitř sebe
David Ullman je profesorem na univerzitě, kde přednáší o literatuře, zabývající se démony a tématice s nimi související (nejvíce ze Ztraceného ráje od Johna Miltona). Během krátké chvíle se mu toho stane docela hodně - setkává se s neznámou ženou, která mu nabízí výlet do Benátek, aby si tam je prohlédnout zvláštní úkaz. David však odmítá a odchází domů. Když mu jeho manželka řekne, že se s ním chce rozvést, rozhodne se profesor přeci jen do Benátek letět a vezme s sebou i svou dvanáctiletou dceru Tess.
V italských Benátkách se drží daných instrukcí a nachází dům, v němž spatří muže očividně posedlého démonem. David v rozrušení místnost i dům opouští a vrací se k dceři na hotelový pokoj. Tess však není k nalezení. Nakonec ji nachází na střeše nad vodními kanály a je hned na první pohled jasné, že je též posedlá démonem. A těsně předtím než skočí, stačí ještě říct úpěnlivou prosbu - "najdi mě".
Andrew Pyper se s každou svou knihou ochomýtal kolem tajemna a duchařské tématiky. Nejinak tomu je i s Démonologem, jeho šestým románem. Má tedy s psaním věcí na toto téma již značné zkušenosti, proto není divu, když bude nějaký čtenář od něj očekávat trochu více.
Démonolog se i přes pomalejší rozjezd může bez problémů řadit mezi čtivé knihy, které - i když ze začátku nic neřeknou - čte člověk dál, protože ví, že brzo přijde onen zlomový okamžik. I v této knize se tento přelom nachází. Vše spouští smrt Tess, kterou se David rozhodne najít, ať to stojí, co to stojí.
Příběh je poset scénami, kdy člověku zkrátka mrazí v zádech, čte se zatajeným dechem a neodváží se ani hádat, co bude dál. Andrew Pyper tohle dokáže velmi dobře. Kreatury, příšery, noční můry na čtenáře vyskakují zejména v druhé polovině knihy všude, téměř na každé stránce. Straší nejenom univerzitního profesora, ale také každého, kdo knihu zrovna čte.
Avšak na druhou stranu je Démonolog divně koncipován. Místo, aby se postupně věci vyřešily a záhady byly odhaleny, autor čtenáře zamotává ještě víc, i když možná nechce. Ti nemají potom šanci zjistit, co tím či oním básník přesně myslí. Některé jeho myšlenky tak mohou vyjít naprázdno, avšak jedno je jisté - Démonolog není jen o poražení jednoho krutého démona, ale taky monster uvnitř sebe.
Co je na Démonologovi nejhorší, nebo spíš, co nejvíc zamrzí, je nevyužitý potenciál knihy. Mohla být mrazivá do morku kostí, napínavá, děsivá se vším všudy, aniž by čtenář musel přemýšlet nad tím, co má příběh přesně znamenat, protože číst mezi řádky v kombinaci s takovou hororovou tématikou je pro něj moc zatěžující. Raději si bude kousat nehty u pořádně temného příběhu, který oslní svou přímou dějovou linií, než aby uvažoval nad významem Pyperových slov. I přesto je však Démonolog zajímavým čtivem, který tak trochu vyrazil proti proudu a nelze od něj očekávat pouze průměrný hororový příběh.
V italských Benátkách se drží daných instrukcí a nachází dům, v němž spatří muže očividně posedlého démonem. David v rozrušení místnost i dům opouští a vrací se k dceři na hotelový pokoj. Tess však není k nalezení. Nakonec ji nachází na střeše nad vodními kanály a je hned na první pohled jasné, že je též posedlá démonem. A těsně předtím než skočí, stačí ještě říct úpěnlivou prosbu - "najdi mě".
Děsivé, ale chaotické
Démonolog se i přes pomalejší rozjezd může bez problémů řadit mezi čtivé knihy, které - i když ze začátku nic neřeknou - čte člověk dál, protože ví, že brzo přijde onen zlomový okamžik. I v této knize se tento přelom nachází. Vše spouští smrt Tess, kterou se David rozhodne najít, ať to stojí, co to stojí.
Příběh je poset scénami, kdy člověku zkrátka mrazí v zádech, čte se zatajeným dechem a neodváží se ani hádat, co bude dál. Andrew Pyper tohle dokáže velmi dobře. Kreatury, příšery, noční můry na čtenáře vyskakují zejména v druhé polovině knihy všude, téměř na každé stránce. Straší nejenom univerzitního profesora, ale také každého, kdo knihu zrovna čte.
Avšak na druhou stranu je Démonolog divně koncipován. Místo, aby se postupně věci vyřešily a záhady byly odhaleny, autor čtenáře zamotává ještě víc, i když možná nechce. Ti nemají potom šanci zjistit, co tím či oním básník přesně myslí. Některé jeho myšlenky tak mohou vyjít naprázdno, avšak jedno je jisté - Démonolog není jen o poražení jednoho krutého démona, ale taky monster uvnitř sebe.
Nevyužitý potenciál
Co je na Démonologovi nejhorší, nebo spíš, co nejvíc zamrzí, je nevyužitý potenciál knihy. Mohla být mrazivá do morku kostí, napínavá, děsivá se vším všudy, aniž by čtenář musel přemýšlet nad tím, co má příběh přesně znamenat, protože číst mezi řádky v kombinaci s takovou hororovou tématikou je pro něj moc zatěžující. Raději si bude kousat nehty u pořádně temného příběhu, který oslní svou přímou dějovou linií, než aby uvažoval nad významem Pyperových slov. I přesto je však Démonolog zajímavým čtivem, který tak trochu vyrazil proti proudu a nelze od něj očekávat pouze průměrný hororový příběh.