Atlanta patří policajtům
Válka s Vietnamem, homofobie, rasismus, konzervatismus - o tomhle všem je kniha Město policajtů. Detektivka v kombinaci s výše vypsanými aspekty, jež jsou nedílnou součástí příběhu, vytváří z knihy poutavé čtení, od něhož se mnohdy nelze odtrhnout.
Píše se rok 1974. Morálka v Atlantě (i v celých USA) je mizerná, Amerika prohrála vietnamskou válku. Co je však ještě horší, v atlantských ulicích řádí sériový vrah, který má spadeno na muže z řad policistů. V tu dobu se ke sboru přidává Kate, kterou pod svá ochranná křídla vezme Maggie a pomalu se pouštějí do vyšetřování na svoji vlastní pěst. Už jen z toho důvodu, že sériový vrah málem zabil Maggiina bratra, Jimmyho.
Tyto aspekty do klasického detektivního příběhu implementuje s citem. Čtenář nenabude pocitu, že by byl o řešení detektivní zápletky nějako ochuzen. Spíše naopak - zapojení osobních problémů hlavních představitelů pouze umocňuje čtenářský zážitek a knihu tak doplňuje o zajímavá fakta. Žádná vata, co se týče těchto doplňujících prvků, nýbrž hezky promísená kombinace, která dokáže zaujmout.
Vše podtrhuje schopnost Karin Slaughter napsat čtivý text. Nevyužívá nějakých složitých postupů, píše víceméně "lidsky", nic zbytečně nepřikrášluje. Celé téma dokáže uchopit, držet se nějaké struktury a na správných místech také čtenáře napnout. Bez těchto schopností by bylo Město policajtů kvalitativně o řád níž. Líbilo se mi, jak autorka dokázala věrohodně se vším všudy vykreslit psychologii postav. Jejich činy tudíž měly smysl a řádné opodstatnění a mezi nimi pak hezky stvořila vztahy. A vůbec celkově věrohodně popsala situaci v Atlantě roku 1974.
Méně věrohodné je však fakt, že hlavní protagonistky, Kate a Maggie, vyřeší celý případ během několika dní. Stane se toho sice hodně, ale ne dost na to, aby policistky měly reálnou šanci dopadnout sériového vraha tak brzo. Fakt, který kazí výsledný zážitek, ale ne natolik, aby byla celá kniha zatracována. Město policajtů je detektivka, která stojí za přečtení. Poutavá, svižná, drsná... A tak se mi to líbilo.
Detektivka s přesahem
Hned zprvu poznamenám, že toto bylo moje první seznámení s Karin Slaughter. A rozhodně nebylo špatné, ba naopak. To, co jsem dostal, bylo trochu něco jiného než jsem předpokládal, ale rozhodně to bylo potěšující překvapení. Autorka totiž Město policajtů pojala jako detektivku, která se odehrává v Atlantě roku 1974 a má tak navozovat atmosféru detektivek staré škole (minimálně oním prostředím). Do toho však přimíchává problematiku rasismu nebo emancipace žen. Dále ve své knize třeba píše o homofobii nebo demoralizaci lidí.Tyto aspekty do klasického detektivního příběhu implementuje s citem. Čtenář nenabude pocitu, že by byl o řešení detektivní zápletky nějako ochuzen. Spíše naopak - zapojení osobních problémů hlavních představitelů pouze umocňuje čtenářský zážitek a knihu tak doplňuje o zajímavá fakta. Žádná vata, co se týče těchto doplňujících prvků, nýbrž hezky promísená kombinace, která dokáže zaujmout.
Vše podtrhuje schopnost Karin Slaughter napsat čtivý text. Nevyužívá nějakých složitých postupů, píše víceméně "lidsky", nic zbytečně nepřikrášluje. Celé téma dokáže uchopit, držet se nějaké struktury a na správných místech také čtenáře napnout. Bez těchto schopností by bylo Město policajtů kvalitativně o řád níž. Líbilo se mi, jak autorka dokázala věrohodně se vším všudy vykreslit psychologii postav. Jejich činy tudíž měly smysl a řádné opodstatnění a mezi nimi pak hezky stvořila vztahy. A vůbec celkově věrohodně popsala situaci v Atlantě roku 1974.
Méně věrohodné je však fakt, že hlavní protagonistky, Kate a Maggie, vyřeší celý případ během několika dní. Stane se toho sice hodně, ale ne dost na to, aby policistky měly reálnou šanci dopadnout sériového vraha tak brzo. Fakt, který kazí výsledný zážitek, ale ne natolik, aby byla celá kniha zatracována. Město policajtů je detektivka, která stojí za přečtení. Poutavá, svižná, drsná... A tak se mi to líbilo.
