O tom, jak na mě zapůsobila Papírová města. Nejdříve jsem neměl vůbec v plánu psát nějakou recenzi nebo se k tomu jakkoliv jinak vyjadřovat kromě hodnocení a komentáře na Goodreads. Jenže pak se mě párkrát Cecilka zeptala, jestli na ně tu recenzi přeci jen nenapíšu. Slovo dalo slovo a já sice nepřináším recenzi, ale aspoň krátký hodnotící text.
Mé druhé setkání s Greenem dopadlo dobře tak jenom napůl. A to jsem od Papírových měst ani nic moc neočekával. Prostě jsem si je půjčil v knihovně s tím, že si přečtu příjemnou oddechovku, která mě bude bavit. Což o to, oddechové čtení to opravdu bylo, jen s tím rozdílem, že by nesmělo být tak suchopárné.
Dovolte mi to vysvětlit. John Green je totiž dobrý spisovatel, fakticky. Psát rozhodně umí, jeho texty jsou čtivé, charaktery jsou věrohodné a sympatické (alespoň nyní, kdy se s nimi stále můžu v rámci možností ztotožnit skrze věk). Jeho výhodou je soustředěnost právě na postavy, které dokáže dobře vykreslit - školní prostředí v Papírových městech je už pouze hezká kulisa, která tomu dává ten hezký feeling.
I tak byla Papírová města určitým zklamáním. To nejzajímavější se totiž (jak správně plno lidí již na Goodreads napsalo) nachází na začátku a konci knihy. Co ten prostředek, říkáte? Tak ten Greenovi nějak uplaval. Ani nevím, jak je to možné, ale až na pár momentů je kompletně hluchý. Je to sice hezky napsané, avšak nezajímavé.
Začátek byl opravdu dobrý, vtáhl mě do děje a noční výlet za pomstou jsem si vychutnával. To stejné u konce. Ten byl dokonce ještě lepší (takže tedy nejlepší z celé knihy). Čůrat do plechovky od piva? Zastavit u benzinky, natankovat a nakoupit stylem přezouvání pneumatik ve formuli 1? To jsou věci, které u mě opravdu dokázaly vyvolat čirý smích a je tudíž velká škoda, že se ve stejném duchu neodehrávala celá kniha.
Papírová města jsou podle mě zbytečně vyzdvihována. Jednak, protože Green. A také, protože zaláskovaný hlavní hrdina, který působí děsně roztomile a je ochoten pro platonickou lásku Margo udělat cokoliv. Ne že by to nebylo dobré, ale být to kratší či jinak pojmuté, hned by se mi to líbilo víc.
Čekejte tedy milé a úsměvné vyprávění o Quentinovi a Margo, kteří k sobě nakonec možná najdou cestu. Stojí ale opravdu celá cesta za 281 stránek??
10 komentářů
komentářůNo... Hvězdy, to byla příšerná slátanina, Aljaška nezáživná, anotace Měst zní nejhůř ze všech a sama kamarádka - které se třeba Hvězdy líbily, takže proti Greenovi nijak zaujatá není - sdílí názor, že Papírová města jsou rovněž o ničem. Všechny Johnovy příběhy jsou na jedno brdo.
ReplyKrásná recenze, se kterou naprosto souhlasím! :-D Hlavně s tím, že poslední část byla opravdu ta nejlepší! A zastavování u benzinky? Tam jsem si čtení konečně užívala :-DDD
ReplyMně se ta kniha hrozně líbila a na konci jsem brečela jak želva. S tvou recenzí tedy úplně nesouhlasím, ale co člověk, to jiný názor, že. :P
ReplyMáš pravdu, že prostředek byl trochu nuda, ale četla jsem jedním dechem, protože měl zajímal konec :D Já čtu Greena proto, že se mi opravdu líbí, jak píše :) A za mě jsou Papírová města mnohem lepší než Hledání Aljašky!
ReplySouhlasím s tvými slovy, John Green je fakt dobrý spisovatel s fajn nápady, ale v provedení Měst se mi to moc nezamlouvalo. Jak říkáš - oddechovka, ale ne až tak zábavná. :)
ReplyOd Greena jsem četl ještě Hvědy a ty se mi v té době docela dost líbily. Myslím, že nyní už ode mě plný počet hvězd nedostaly. Porovnávat ale tedy moc nemůžu, načteno nemám :)
Reply(To není recenze, ale hodnotící text! :D)
ReplyZastavování u benzinky a čůrání do plechovky od piva je to nejlepší a neskutečně jsem se nasmál! :D
No jo, já bohužel nejsem taková cíťa. Navíc některé pasáže byly až dost naivní. Každopádně nehaním ty, kterým se kniha líbí ;)
ReplyGreen píše čtivě, to je podle mě dobře. Ale celkově mi kniha nepřišla tak super na to, že je kolem toho takový haló. Porovnávat můžu maximálně s Hvězdami, nic dalšího jsem od něj zatím nečetl :)
ReplyJsem rád, že nejsem sám, kdo to takhle vidí :)
Reply