Osmý díl urban fantasy série Kladivo na čaroděje je tady. Můžu zaručit, že je to opět jízda. Pokud jsi, milý čtenáři, dosud žádný díl ze série Kladivo na čaroděje nečetl, odkážu tě na svoji videorecenzi prvních sedmi dílů (žbleptám tam sice děsné blbosti, přiznávám se bez okolků, ale informací o sérii a jednotlivých dílech tam je i navzdory tomu snad docela dost). Jestliže však víš, do čeho jdeš, neváhej si přečíst můj názor.
Jak začít? Nejspíš to vezmeme popořadě. Kladivo na čaroděje přináší do české fantastiky svěží vítr. Podobně jako série JFK, i tady se na tvorbě podílí kolektiv autorů - respektive každý díl si bere na starost jeden autor. Osmého dílu s podtitulem Pekelná šleha se ujal Martin D. Antonín. Kdybych si měl vybrat autora, který by mohl místo Pavlovského sérii odstartovat, tak je to právě Antonín. Proč? Odpověď se skrývá v tvorbě obou autorů.
Pavlovský - primárně povídkář a publicista - dokáže sepsat na pár stránkách vtipný a akční příběh se spoustou krutopřísných hlášek. Antonín je naopak malý grafoman, jeho povídky jsou vždy o něco delší (rozhodně nejsou pouze na pár stránek, ale obvykle na jednu či dvě desítky), ale uchovávají si podobný úzus - tedy zasazení příběhu do světa, který si obecně sám ze sebe dělá srandu, pitoreskní chování postav, úmyslné kiksy, které pak mohou autoři vyzdvihnout a využít ve svůj prospěch na "úkor" pobavení čtenáře.
A právě proto se mi osmý díl Kladiva na čaroděje líbil. Martin D. Antonín se série ujmul s grácií, vytvořil na první pohled jednoduchou dějovou linku, která se však během chvíle rozšíří na dvě. V Pekelné šleze to není tak, že čtenář čeká na rozuzlení. On dokonce sleduje, jak autor tu mašli od začátku teprve splétá dohromady. Nic se tedy nevysvětluje, nýbrž dokonce zamotává. Je to trochu šílené, ale jaké by jinak Kladivo na čaroděje bylo?
Pekelná šleha je jako horská dráha, jednou je nahoře, jednou dole. Avšak teď to nemyslím kvalitně, spíše z hlediska akce a hlášek. Je trochu škoda, že - alespoň co se týče těch vtipných dialogů - Antonín nepřidal, aby měl knihu trochu vyváženější. Takto jsou v knize hlušší pasáže a je to škoda, neboť autor na to má. S akcí nemám problém, například honička po Praze za Janou Budnickou byla velmi dobře napsaná.
Navíc i Antonín víceméně zachovává jistá pravidla a nedělá si úplně, co chce. Zároveň však ve své knize reflektuje události, které se staly v minulých dílech. Nejvíce se to logicky projevuje na chování postav. Špičkování mezi nimi mě nikdy nepřestane bavit. Zejména to, když se hádají Walter s Vincencem, Klaudie si do jednoho z nich jízlivě rýpne a oba se pak spojí proti ní. Felixova úloha je pak pouze hádku utnout, aby nedošlo k nějakému velkému faux pas (oni jich provádí sice docela dost, ale "ocamcaď pocamcaď"), nesmí si vyplašit klienty.
Osmička tak do série hezky zapadá, vybočuje hlavně tím, že má opět o něco jiný styl než ostatní svazky. Ale to právě dělá sérii tím, čím je. Samozřejmě ji nelze - stejně jako předchozí díly - brát jako něco extra, ale Pekelná šleha je přesně ten typ žánrové literatury, kterou si v klidu rozečtete ve vlaku a už vůbec nikdo nemusí tušit, že čtete třeba o nekrofilovi s napoleonským cítěním a schopností oživovat mrtvé.
Pekelná šleha je jako horská dráha, jednou je nahoře, jednou dole. Avšak teď to nemyslím kvalitně, spíše z hlediska akce a hlášek. Je trochu škoda, že - alespoň co se týče těch vtipných dialogů - Antonín nepřidal, aby měl knihu trochu vyváženější. Takto jsou v knize hlušší pasáže a je to škoda, neboť autor na to má. S akcí nemám problém, například honička po Praze za Janou Budnickou byla velmi dobře napsaná.
Navíc i Antonín víceméně zachovává jistá pravidla a nedělá si úplně, co chce. Zároveň však ve své knize reflektuje události, které se staly v minulých dílech. Nejvíce se to logicky projevuje na chování postav. Špičkování mezi nimi mě nikdy nepřestane bavit. Zejména to, když se hádají Walter s Vincencem, Klaudie si do jednoho z nich jízlivě rýpne a oba se pak spojí proti ní. Felixova úloha je pak pouze hádku utnout, aby nedošlo k nějakému velkému faux pas (oni jich provádí sice docela dost, ale "ocamcaď pocamcaď"), nesmí si vyplašit klienty.
Osmička tak do série hezky zapadá, vybočuje hlavně tím, že má opět o něco jiný styl než ostatní svazky. Ale to právě dělá sérii tím, čím je. Samozřejmě ji nelze - stejně jako předchozí díly - brát jako něco extra, ale Pekelná šleha je přesně ten typ žánrové literatury, kterou si v klidu rozečtete ve vlaku a už vůbec nikdo nemusí tušit, že čtete třeba o nekrofilovi s napoleonským cítěním a schopností oživovat mrtvé.
2 komentářů
komentářůSuper recenzia! Knihu som hoci len nedávno načal, ale už z toho súdim, že bude naozaj dobrá- rozhodne teda odporúčam! :)
ReplyDíky. Kniha je super, čte se dobře. A těším se na další díly :)
Reply