Ragemoor je autorský počin Jana Strnada a Richarda Corbena, kteří si řekli, že by spolu mohli stvořit něco menšího. Leč nepovedlo se a z jejich spolupráce vzešla rovnou celá komiksová kniha. A rozhodně by si ji neměli nechat ujít fanoušci Edgara Allana Poea či H. P. Lovecrafta, Ragemoor totiž nese dědictví průkopníků hororového žánru a úspěšně s ním dál pracuje v obrázkové formě.
Zámek Ragemoor je místem, jež je opředeno velkou mocí. Ožívají tu největší hrůzy, které nejnovější návštěvníci pociťují na vlastní kůži. Zvláště Herbertův strýc a sestřenice, ti totiž nedokáží uvěřit prokletí zámku a nedbají Herbertova varování.
Tam, kde Poe nebo Lovecraft skončili, tam Strnad a Corben pokračují a posouvají laťku výš. Všechny představy totiž zhmotňují černobílé sekvence obrazů. Černobílá barva je tady důležitější než kdy jindy. Pokud by byl komiks celobarevný, dost by mu to uškodilo. Užitím černé a bílé vynikne hra stínů a navíc podtrhne atmosféru, kterou duo Strnad a Corben pro čtenáře připravili. Všeobjímající pocit strachu jsem pociťoval při čtení již několika prvních stránek. Autoři nevyužívají jen kresby, ale také úderných dialogů. Spolu dávají Ragemooru podobu komiksu s jasným cílem - přinést zpět ducha starých dobrých hororových příběhů.
Co se týče dialogů, tak se může zdát, že jsou mnohdy plné patosu, ale přitom skvěle umocňují bezmocnost hlavních hrdinů. Ti - díky tomu, že jim jde o život - nejsou "ukecaní", jednotlivé rozhovory mají spíše vysvětlovací formu, seznamují čtenáře s kletbou zámku a všemi bizarnostmi, které se v něm objevují. Ty naopak vynikají díky zvláštní kresbě. Zvláště u lidí vytváří dojem trojrozměrnosti a jakési plastičnosti, to vše za mistrně použitého stínování. S tímto typem kresby jsem se dosud nesetkal a upřímně jsem se musel chvíli snažit, abych si na ni zvykl. Jakmile se však stalo, komiks jsem si plnými doušky vychutnával.
Stále mě fascinuje, jak moc mě některé pasáže dokázaly dostat do kolen a přimět ani nedýchat. Ragemoor toho skrývá mnohé, chvíli sledujete, jak mezi sebou hlavní hrdinové promlouvá a vzápětí skrze stránky cítíte, jak se samotné základy zámku chvějí a vyslovují touhu po duších návštěvníků. Věřte mi, když vám řeknu, že Ragemoor není pouze na jedno přečtení. Chce to, abyste si ho přečetli několikrát a pokaždé si vychutnali políčko za políčkem a nasáli hutnou atmosféru. A pokud se vám nic nestane, budete mít zkrátka štěstí.
1 komentářů:
komentářůVypadá to skvěle, doufám, že bude k půjčení v knihovně.:-)
Reply