Když se mi Řekni lituji dostalo poprvé do rukou, řekl jsem si, že si ji co nejdříve přečtu. Což bylo již před pár měsíci. A až nyní jsem se přesvědčil, že by neuškodilo, kdybych si přečetl opět nějakou krimi literaturu. Musím říct, že jsem byl slepý a vůči knize opravdu nespravedlivý, protože Řekni lituji je detektivní thriller se vším všudy, a já ji celou dobu přehlížel.
Před třemi lety zmizely z městečka Bingham dvě dívky - Tash a Piper. Zpočátku po nich jejich rodiny pátraly všemožnými způsoby, avšak postupem času tato událost upadá v zapomnění, má se totiž za to, že dívky utekly z domovů ze své vlastní vůle. Jednoho večera v Binghamu je brutálně zavražděn manželský pár a hlavním podezřelým je psychicky narušený mladík. K vyšetřování je povolán také psycholog Joseph O'Loughlin, který má sepsat chlapcův psychologický profil a posoudit, zda by byl schopen dvojnásobné vraždy. V tu dobu je také v jezeře nalezeno mrtvé tělo mladé ženy. Všechny případy se pro psychologa začnou až nebezpečně moc splétat dohromady.
Řekni lituji začíná vcelku nevinně. A přesto hned od začátku zaujme. Samotné první stránky patří zápisu Piper, jedné z unesených dívek, popisuje, jak to vše vlastně začalo. Pak dostává prostor psycholog O'Loughlin, který je téměř okamžitě přivolán k případu v Oxfordu. Michael Robotham také navodil atmosféru severské detektivky, protože kromě O'Loughlin kromě vyšetřování také řeší rodinné problémy - současně se stará o svoji patnáctiletou dceru Charlie, která si skrze své pubertální období hraje na rebelku. Mé obavy, že příběh bude vyprávěn v duchu severských detektivních příběhů, byly naštěstí téměř hned zažehnány, neboť co nejvíce prostoru dostalo právě samotné vyšetřování.
Vůbec netuším, proč jsem o autorovi či alespoň o sérii s psychologem O'Loughlinem neslyšel dříve, protože Michael Robotham napsal kriminální thriller, v němž dostane čtenář vše, co lze od detektivky čekat. Řekni lituji člověka hned přitáhne zejména díky dvěma dějovým liniím, u kterých jsem sice ze začátku nenašel nějakou sebemenší spojitosti, ale s počtem přečtených stránek se návaznost našla a neustále posilovala. Právě tohle je asi nejlepší prvek na celé knize, protože se obě linie velmi dobře doplňují. Navíc je jak dějová linka Piper, tak i O'Loughlina psána v první osobě, což jen podtrhuje čtenářský zážitek. Člověk má totiž pocit, že vše prožívá s nimi.
Stále mě fascinuje, jak australský spisovatel dokázal po celou dobu udržet napětí. Kniha má v překladu téměř 490 stran a po celou dobu čtení jsem u sebe nezaznamenal, že bych se nudil. Čerpal jsem informace od Piper i O'Loughlina s vervou a chtěl jsem za každou cenu vědět, kdo dívky unesl a zavraždil manželský pár. S každou novou informací jsem teoretizoval a vyškrtával postavy, které žádnou vraždu nespáchaly. Michael Robotham navíc dokázal, že pojem gradace mu není cizí, tudíž po celou dobu se nabírají obrátky. Zejména v druhé polovině knihy pak psycholog skáče z akce do akce a závěr je zkrátka třešničkou na dortu, grandiózní finále, u něhož se mi až třepaly prsty.
1 komentářů:
komentářůVýborná kniha, taky jsem četla...
Reply