[Recenze] | Paula Hawkins - Dívka ve vlaku

O touze pomoct i zcela neznámým lidem

Dívka ve vlaku je knihou, která v zahraničí prolomila rekordy prodejnosti nevídaným způsobem a stala se knihou roku 2015. Zcela oprávněně je toto dílo přirovnáváno ke Zmizelé, ale otázkou spíše je, zda si kniha takovou pozornost opravdu zaslouží? 

Rachel každý den dojíždí do Londýna a večer se vrací zpět do Ashbury. Pokaždé se jí naskýtá pohled na domy, které sídlí při trati. Zvláště na jeden, v němž bydlí Jason a Jess, pár, kterému to podle Rachel ladí každým coulem. Tedy, oni se tak nejmenují, ale mladá žena si s pomocí těchto vymyšlených jmen ráda představuje, že pár dobře zná. Při jedné cestě však Rachel uvidí po boku Jess někoho jiného než Jasona. Je jím vysoký snědý muž a nezdráhá se Jess vášnivě políbit. Kdo to je? A proč Jess svého Jasona podvádí? O to víc Rachel překvapí zpráva, že se „její“ Jess pohřešuje.

Jestliže člověk poprvé uchopí do ruky Dívku ve vlaku, musí si uvědomit jednu věc – není to Zmizelá, i když mají obě knihy mnoho společných prvků. Dívku ve vlaku lze ke Zmizelé přirovnávat, nikoliv však porovnávat, neboť se jedná o dvě odlišná pojetí příběhu. Tato kniha se ve svém jádru zaměřuje spíše na psychologii postav než na samotný prvek napětí, řeší zejména vazby mezi jednotlivými postavami. Těch je hrstka a musí se Paule Hawkins nechat, že i s tak malým počtem postav dokázala rozehrát velmi slušnou partii. Ženské hrdinky (z jejichž pohledu je zároveň příběh vyprávěn) jsou celkem tři – Rachel, Anna, jež nyní žije s Racheliným exmanželem, a pak Megan, neboli Jess. Nejvýraznější mužské postavy zastupují Tom, Annin současný manžel, a Scott, manžel Megan a navíc podezřelý z její vraždy.

Dívka ve vlaku je čtivou knihou, jež bude mít člověk přečtenou za chvíli, pokud se do ní ponoří. Autorka využívá jednoduchý jazyk, takže není problém toto dílo během několika hodin přečíst. Pro čtenáře, který má však již něco načteno, může být kniha snadno zklamáním. Úvodní třetina se zbytečně táhne a nemá jak člověka oslovit a vtáhnout do děje. Po ní se sice styl vyprávění trochu změní a vše nabere větší spád, ale příběh je stále nicneříkající. Konstrukce příběhu působí tuctově, postavy jsou ploché, nevýrazné a nelze si k nim najít nějaký vztah. Při čtení knihy se navíc nelze ubránit pocitu, že je psána na efekt, aby se svezla na vlně a spadla do v současnosti oblíbené kategorie psychologických thrillerů. Což není úplně špatná věc, ale celkem hodně toho o povaze knihy vypovídá.

Přitom kniha jako celek špatná není. Paula Hawkins s přehledem zvládá tvořit propracované dialogy, ale nemá cit pro důvěryhodné vztahy a vazby, díky nimž by byla kniha opravdu atmosférická. Takto není problém knihu po pár desítkách stran odložit s tím, že si člověk další část přečte „za chvíli“. Ani dost dobře povedený konec nezachraňuje celkový dojem, jenž je dosti pošmourný. Jako oddechové čtení není Dívka ve vlaku špatná, ale rozhodně to není literatura na samotné špici, která by se měla porovnávat se Zmizelou.

◀ Hodnocení: 60 % ▶

Autor článku: EclecticGuy

Sdílej

Přečtěte si taky