Třetí díl kultovních Želv ninja je stejně melancholický jako předchozí díly. Stačí pouze vzít ten dobře-padnoucí-paperback-do-rukou a nechat se unést dobrodružstvími těch renesančních zelených potvůrek. Leonardo, Raphaelo, Michelangelo a Donatello potřetí, ale doufejme, že rozhodně ne naposled.
První větší změnou, kterou si lze na nových Želvách ninja všimnout, je změněný logotyp na obálce. Oproti předchozím dvěma dílům se na tom novém skví originální anglická verze, na které vlastník práv trvá. Když člověk obálky porovná, je to vskutku docela změna, na první pohled bez možnosti porovnání jsem však nevnímal, že by šlo až o takový zásah.
Další zvláštností je, že třetí svazek Želv ninja nemá přímo jeden celistvý příběh, ale obsahuje víc příběhů, které na sebe mají menší, větší či žádnou viditelnou návaznost. Dostáváme tak trochu jiný formát, než na jaký jsme zvyklí z předchozích dílů. To ale nic nemění na tom, že je radost komiks otevřít a ponořit se právě do těchto příběhů se ponořit.
Stále se mi líbí undergroundový look, jakým Želvy ninja disponují. Oceňuji, že komiks není vyšperkovaný do nejmenších detailů, ale že se právě vydává spíše tím "punkovějším" směrem, který navíc asi nejlépe vystihne tu ponurou a temnou atmosféru. V kontrastu s tím se autorská dvojice nebojí využívat i křiklavých barev, které na stránkách upoutávají pozornost a mají zvýrazňovat nějakou skutečnost.
Různorodost jednotlivých příběhů ve třetím menu není nic, co by komiks kazilo, ba naopak. Užíval jsem si variabilitu a přitom stejné postupy ve vyprávění jednotlivých střípků, ze kterých se menu číslo tři skládá. Příběhy jsou poutavé, dialogy věrohodné a čtivé, zápletky akční a než se nadějete, je konec. Jediné co knihu sráží a má na to při tom velký vliv, je jakási parodie či komediální složka, která se ve velké míře ve třetím díle vytratila. Což je škoda, protože kdo by neměl rád věčně hláškujícího Leonarda nebo ostatní želvy, které se špičkují mezi sebou.