Být poslední holka na zemi není žádný med. Samé příkazy, nákazy a rozkazy, jen abyste zůstali naživu a odvedli svoji práci - znovu vzkřísit lidské pokolení a přinést na svět další ženské potomky. Na světě se totiž už žádné holčičky nerodí. Eva je jedinou šancí na záchranu lidstva.
Dystopická Dcera života představuje svět bez rodících se žen, kde jedinou příležitostí, jak znovu obnovit ženský rod tak, aby kompletně nevymřel po přeslici, je dívka Eva. Jako jediná dívka, která se jako zázrakem narodila v době, kdy se rodili samí chlapci, má tak výsadní a zcela ojedinělé postavení. Jenže i to přichází s určitou cenou. Eva žije v nejvyšší budově a je přísně střežena. Její nejbližší společnicí je holografická projekce Holly, virtuální dívka, která je ovládána přísně vybranými chlapci. A do jednoho z nich se Eva i přes veškeré zábrany zamiluje.
Svět, ve kterém se čtenář ocitá, je technologicky velmi vyspělý, ale zároveň zaostalý. Dělí se na chudé a ty, kteří mají moc. A čeká, až mu Eva porodí prvního ženského potomka po velmi dlouhé době. Okolí je popsaný velmi povrchně a kniha se spíše zaměřuje na vnitřní pohnutky Evy a vztah mezi Evou a Bramem, který ovládá hologram dívky Holly. Budující se vztah mezi Evou a Bramem je popisován podrobně a zároveň dostatečně čtivě s různými zápletkami, jež příběh dobře obohacují.
Vzhledem k věkovému doporučení jsou dějové zápletky a příběh samotný celkově jednodušší a přímočařejší. Přesto dostatečně atraktivní na to, aby se čtenář do příběhu ponořil a vychutnal si jej plnými doušky. Vztah mezi Evou a Bramem není ani popisován nijak pateticky, přesto natolik důvěryhodně, že jsou veškeré Bramovi oběti a činy pochopitelné. Dokonce mu čtenář podvědomě drží palce, ať veškeré jeho záměry vyjdou tak, jak Bram chce. Boj proti systému je napínavý a každou stránkou akčnější.
Lze jen doufat, že i další díly budou pokračovat ve stejném duchu. A také doufat, že Eva s Bramem nakonec najdou k sobě cestu nehledě na veškeré překážky, které mezi ně kdokoliv postaví.